Freak Out! Můj život s Frankem Zappou Laurel Canyon 1968-1971

Pauline Butcher

Cena knihy je 650 Kč, poštovné a balné po ČR je již v ceně.

O knize

Náhodné setkání s americkou rockovou hvězdou, ke kterému došlo 16. srpna 1967, zcela změnilo Angličance Pauline Butcherové život. Jako zaměstnankyně firmy poskytující sekretářské služby byla povolána do hotelu, kde v době prvního londýnského koncertu Mothers of Invention bydlel i Frank Zappa. Během přepisování textů k albu Absolutely Free je konfrontována s jeho názory, a přestože si dovolí jeho texty kritizovat jako příliš ulítlé a obscénní, Zappa si prostořekou Angličanku oblíbí a pozve ji, aby pro něj pracovala v Hollywoodu, kde si právě kupuje dům. V Laurel Canyonu tak Pauline zcela zblízka poznává Frankův každodenní život, jeho vztah se členy kapely i členkami groupies, způsob jeho tvorby a myšlení. Během společného života v rozpadávajícím se srubu s Frankem, jeho rodinou a dalšími excentrickými obyvateli či návštěvníky má možnost se seznámit s držiteli Oskarů i hvězdami hudebního nebe, což ji nezřídka přivede do situací, které vtipně glosuje. Freak out! Můj život s Frankem Zappou je nejintimnějším portrétem tohoto charizmatického hudebníka, jaký byl kdy napsán.

Ukázka z knihy

Když jsem se chystala opsat své poznámky na stroji, Frank se začal probírat zbytkem textů a dělat opravy. Bylo půl jedenácté, když jsem ze stroje vytáhla poslední papír a předložila mu účet. Když mi pomáhal do saka, řekl: „Někteří z nás vyrazí do Speakeasy. Jak by se ti líbilo rande se mnou?“ Jeho obočí vylétla na horu a dolů v předstíraném výrazu svůdníka. Snažila jsem se poskládat svou tvář do otráveného výrazu, abych zakryla potěšení. Mohl si vybrat z harému žen, Londýn byl plný krásných dívek.
V taxíku, když jsme se uvelebili na zadním sedadle, si Frank sundal pásku z vlasů a natřásl je do nádhery Karla II. Povídala jsem mu o svém Mini. Stálo mě 500 liber a hned první den nevybral mlíkař z vedlejší ulice zatáčku a narazil do mě svým vozíkem. Najel mi přímo do dveří spolujezdce. Prorazil mi je.
„Mlíkařským vozíkem?“
„Jo,“ zasmála jsem se, „nebylo to moc vtipné.“
Ulicí Margaret Street až k Oxford Circusu se táhla fronta čekajících lidí. Nás ale rovnou někdo dovedl po schodech dolů do tmavého lokálu. Prošli jsem kolem dřevěného baru k našemu stolu vzadu na odlehlém místě. Stůl byl pokryt ubrusem s šachovým vzorem. Tady hudba ohlušovala mé uši trochu méně, ale pořád jsme museli naše objednávky na číšníka křičet: whisky s ledem pro Franka a druhou se sodou pro mě. Jak se mé oči přizpůsobovaly tmě, prohlížela jsem si ono místo a všimla si lidí u stolků před námi. Otáčeli se a šťouchali do sebe, ale neodvažovali se ukazovat prstem. „Kdo je to?“ Chtěla jsem jim říct: „Vypadá možná jako šašek, divný a trochu praštěný, ale ve skutečnosti je vyrovnaný a vzdělaný.“
Na pódiu na druhé straně nějaký muž rozmotával mikrofonové šňůry, zatímco z reproduktorů vyhrávali Rolling Stones Let’s Spend The Night Together. Na malém tanečním parketu to roztáčeli kluci s účesy na Beatles s dvojnicemi Patti Boydové.
Pak přišli Procol Harum a A Whiter Shade of Pale a Frank mě požádal o tanec. Stala se podivná věc, všichni si šli sednout a my zbyli na parketu sami, jako hvězdy nějakého kabaretu. Nevím, zda za to mohl vlas Karla II., nezvykle dlouhý na tehdejší londýnské standardy, nebo jeho až na zem sahající kabát, ale všichni hleděli jen na nás. Zachytila jsem slova, která se nesla prostorem: „To je Frank Zappa.“
Tiskl mě k sobě, rděla jsem se, ale byla hrdá. Pak mi řekl do ucha: „Chceš dělat něco fakt divnýho?“ a než jsem stačila odpovědět, začal dělat nějaké zvláštní dřepy, hopsal a poskakoval, jako Rusové. Nebyla jsem nejlepší tanečnice, ale znala jsem základní kroky. Tohle jsem ale neznala. Bylo to tango? Tiskl svou tvář na mou a tlačil mou pravou ruku ven, nahoru a dolů. Počíná si úmyslně jako blázen? Dělá to proto, aby potvrdil svoji bizarní reputaci? Byla jsem zvyklá být středem pozornosti na molu, ale zde, nasvícena mučivými reflektory, jsem byla ochrnutá trapností. Chichotala jsem se a snažila se skrýt svou tvář před rostoucím publikem v náruči Franka, zatímco on s podivným úsměvem na rtech zvyšoval tempo skoků a piruet. Všímala jsem si udivených pohledů i chichotajících se dlaněmi zakrytých tváří. Konečně odezněly poslední akordy skladby a já odklopýtala s úlevou a závratí z tolika otoček ke stolu. Frank, stále navlečený v dlouhém kabátě, klesl vedle mě. Z šera se zjevila postava s vlasy jako mop a dlouhými kotletami.
„Rád tě vidím, Franku.“
Kdokoli to byl, přistavil si židli.
Frank se ke mně otočil: „Pavlíno, to je Eric Clapton, Eriku to je Pavlína Butcherová.“ Potřásla jsem si s ním rukou, naklonila se k němu a jako dobročinná učitelka hudby jsem se zeptala: „A na co hrajete vy?“. Jeho oči sklouzly směrem k Frankovi, pak zpět ke mně. Přiblížil se těsně k mé tváři a řekl důvěrně: „Já hraju na kytaru.“
„To je fajn,“ řekla jsem.
Následovalo trapné ticho, dokud Frank nezakašlal a Eric se s židlí nepřišoupl k němu. Jasně jsem plácla pitominu. Zanořila jsem se do své kabelky na zemi a hledala krabičku cigaret, když jsem ji našla, zase jsem ji dala zpátky na dno, hlavně se na nikoho nedívat.

Informace o knize

Autor: Pauline Butcher
Počet stran: 273
Vazba: 210x210mm, brožovaná
ISBN: 978-80-7550-152-3
Rok vydání: 2023