Pohádky dětem pro radost

Pavla Teplá Janáková

Cena knihy je 198 Kč, poštovné a balné po ČR je již v ceně.

O knize

Knížka pohádek určených malým dětem vychází z tradičních námětů, hlavně ze zvířecí říše, ale i z podnětů současného života, jak ho děti vidí kolem sebe. Poklidná vyprávění bez drastických motivů jsou vhodná ke čtení před spaním. Navíc obsahují i nenásilné poučení blízké citlivé dětské duši a předkládají i vzory hodné následování

Ukázka z knihy

O studánce v lese
Bylo, nebylo, v jednom krásném lese, kde na mechu odpočívali zajíčci, v houští se schovávala prasátka, u krmelců byli vidět srnečci, jeleni, mufloni a daňci, byla studánka, ze které vytékal potůček. Křišťálová voda lákala k osvěžení, jiskřivá lahodná chuť unaveným turistům dodávala sílu k dalším pochodům. Každý, kdo ke studánce zavítal, na chvíli zapomenul na starosti všedního dne. Večer, když slunce zapadalo a jeho paprsky se vody dotýkaly, i čas se na vteřinu zastavil.
Dny plynuly, zvířátka si v lese spokojeně žila a studánka byla vždy plná vody. Jednoho dne k večeru se ale zatáhla obloha. Mraky zčernaly a zdálky byly slyšet hromy.
„Tohle se mi vůbec nelíbí,“ povídá jelen. „Raději se pojďte všichni dobře schovat. Takové temno na nebi nevěstí nic dobrého.“
A měl pravdu. Netrvalo dlouho, blesky se ujaly své vlády a vítr nabýval na síle. Najednou všude poletovalo listí, jehličí, větve praskaly a stromy se vyvracely. Zvířátka se v úkrytu třásla strachy, protože něco takového ještě nikdy nezažila.
Když už se zdálo, že to nejhorší pominulo, odvážil se muflon vylézt, aby zjistil, jak to v lese po vichřici vypadá a jak je na tom studánka. Už z dálky slyšel pláč a nářek. Když k ní přišel blíž, uplakaná se na něj podívala.
„Co si jenom počnu! Jen se rozhlédni, vidíš tu spoušť?“ Nebyla k utišení. Všechny ty větve, listí a jehličí totiž ucpaly, co se dalo. Muflon obcházel okolí, aby zjistil, jestli s tím nepůjde něco udělat. Ale následky byly katastrofální. Myslivci se sice snažili v dalších dnech uvést les do původního stavu, ale studánku se obnovit nepodařilo. Cesta k ní postupně zarostla a časem upadla v zapomnění.
Jednoho dne si tatínek vyšel s dětmi na houby. Byl krásný slunečný den, les voněl a ptáčci zpívali. Košíky měli brzy plné, a proto se ještě jen tak procházeli a povídali si o všem možném. Najednou se ale tatínek zastavil.
„Proč nejdeme dál?“ zajímaly se děti.
„Když jsem byl malý jako vy, někde tady vedla cesta ke studánce,“ vrátil se tatínek ve vzpomínkách ke svému dětství.
„Ke studánce? A kde je teď?“ hned se začaly obě vyptávat. „Ona tam bohužel už není. Zůstala po ní jen mokřina plná větví,“ pokračoval tatínek ve vysvětlování.
„Co se stalo? To přeci není samo sebou,“ chtěli vědět Denis s Dorotkou.
A tak se tatínek s nimi posadil a o oné strašlivé noci jim vyprávěl. „A to se ji od té doby nikdo nepokusil vyčistit?“ kroutily děti nechápavě hlavou.
„Ale pokusil, jenže k tomu je potřeba opravdu hodně rukou a času. I když tenkrát myslivci les čistili několik dní a udělali opravdu velký kus práce, i tak to nestačilo. Ale teď už konec vzpomínek, musíme jít, ať na nás maminka nečeká a může nám něco z těch skvělých hub uvařit.“ Usmál se na ně a společně se vydali k domovu. Jenže dětem to nedalo spát. „Je velká škoda, že se nepodařilo studánku obnovit. V lese by měla téct chladivá voda. Tatínek říkal, že byla přímo křišťálová, jiskřivá a lahodná,“ ozvala se z postýlky Dorotka.
„Jenže také říkal, že je potřeba hodně rukou. A kde je chceš vzít?“ posadil se vedle ní Denis.
Chvíli přemýšlela, nechtěla to vzdát. „Něco mě napadlo,“ a také se posadila.
„Tak povídej,“ vybídl ji, „poslouchám.“
„Kdybychom řekli našim paním učitelkám, spojily se obě třídy, víš, kolik by nás bylo? Tolik rukou určitě stačí na vyčištění potůčku a studánky,“ usmála se na něj.
„Něco na tom bude,“ dal Denis za pravdu Dorotce. „Zítra tedy zajdeme do sborovny, ale teď zavři oči, ať ráno nezaspíš,“ pohladil jí po tváři a sám si šel také lehnout.
„Denisi, vstávej, musíme přeci za mou a tvou paní učitelkou,“ netrpělivě ráno popoháněla brášku Dorotka.
Do školy šli tentokrát o něco dříve, aby paní učitelky ve sborovně zastihli. Těm se nápad moc líbil. Dokonce návrh přednesly i v jiných třídách, kde se našli další kluci a holčičky, kteří chtěli také pomoci. Domluvili se proto s myslivci a jednoho sobotního dne, vybaveni holínkami, rukavicemi, pytli na odpadky a pořádně postříkaní proti klíšťatům, vyrazili zachránit studánku.
Zvířátka se nejdříve hodně lekla, když tolik dětí uviděla. Jakmile však zjistila, proč v lese jsou, nemohla tomu vůbec uvěřit. Nikdo z nich už nedoufal, že jednou voda najde svou cestu a vrátí se do koryta potůčku. Nebylo to totiž vůbec jednoduché, ale děti to dokázaly. Nevzdaly se a za jejich pracovitost jim byla největší odměnou voda, která za ty roky nic neztratila ze své jiskřivé lahodné chuti.
Od té doby nedopustily, aby se studánka opět znečistila a pravidelně chodily les a jeho okolí uklízet.
A zvířátka? Ta byla moc ráda, že všechno dobře dopadlo a že si zase všichni na tak krásném místě mohou odpočinout, vychutnat klid, ticho a vůni lesa.

Informace o knize

Autor: Pavla Teplá Janáková
Počet stran: 117
Vazba: měkká lepená, A5
ISBN: 978-80-7550-070-0
Rok vydání: 2018