Dobrodružství medvídka Puklíka

Lukáš Krejčík

Cena knihy je 200 Kč, poštovné a balné po ČR je již v ceně.

O knize

Knížka dětských dobrodružství medvídka Puklíka a jeho rodiny představuje život, který jako by z oka vypadl životu běžné lidské rodiny. Ale postavy zvířátek ho dělají přitažlivější pro vnímání dětí. Autorům se podařilo vytvořit atmosféru postupného přicházení světu na kloub, jak je prožívá přemýšlivý medvídek Puklík, a přitom knížka dětského čtenáře i nevtíravě poučí o různých „dospělých“ věcech.

Ukázka z knihy

Verunka s Puklíkem si chodívali hrát do blízkého lesa a na louku. Protékal tudy potok z přilehlé bažiny a bylo tam plno tajemných zákoutí. Porost byl tak vysoký, že když medvíďata chodila po všech čtyřech tlapkách, tak nebyla vůbec vidět. To všechno bylo jako stvořené pro dobrodružství a lákalo k vymýšlení spousty her. Jednoho dne přišla Verunka s nápadem, že si budou hrát na indiány. Maminka vytvořila čelenky s různými kreslenými vzory a každému jednu dala. Verunka s Puklíkem si je nasadili na hlavu a šli na louku k potoku. „Teď jsem náčelník indiánů,“ řekla Verunka, „a jdeme si postavit indiánskou skrýš.“ Puklík přemýšlel, co to asi je indián a jaké to je, být jejich náčelník, ale na nic se neptal. Cupital pomalu za Verunkou. U pramene potoka na ně čekali Kuba, Kačenka a Jajka. Byli to medvídci, kteří bydleli v podobných chaloupkách v lese. Spolu si často hráli a vymýšleli různá dobrodružství. „Já jsem váš náčelník. Půjdeme si postavit skrýš,“ řekla Verunka. „Máme indiánské čelenky.“ „My máme taky čelenky,“ ukazovala Jajka. „A já jsem taky náčelník.“

„Náčelníci nemůžou být dva,“ přela se Verunka. Chvíli se s Jajkou dohadovaly, kdo bude náčelník. Ale protože to byly veliké kamarádky, rozhodly se, že budou náčelníci obě dvě. „Našly jsme místo u potoka, kde postavíme náš mučednický kůl,“ řekla Jajka. „Vy běžte vybudovat úkryt.“ Puklík chvíli koukal na mučednický kůl a přemýšlel, co to asi je a k čemu je to dobré. Nevěděl, co znamená slovo mučednický a proč kůl musí být zrovna takový. Připadalo mu to složité a on se ve složitých věcech nevyznal. Jak přemýšlel, tak mu zrak pomalu sklouzl na pramenitou vodu v potoce. Potok se v těchto místech klikatil, ve vodě se lesklo sluníčko a vznikaly tak krásné obrazce. To byla hezčí podívaná pro oči než nějaký kůl. Chvíli se kochal, pak si sedl a zamyslel se. Poslouchal, jak potok šumí. Vzduch byl teplý a krásně voněl. Puklík cítil, že je mu tam krásně. „Puklíku! Nekoukej a pojď, nebo ti utečeme,“ volala Verunka. Puklík se probral ze zamyšlení. Zvedl se a cupital za ní. Došli na pole, kde rostlo obilí. Tam si klekli na všechny čtyři a chodili za sebou. Obilí bylo už dost vysoké. Jak v něm medvídci dupali, tak vytvořili chodbičky. Na jednom místě vydupali větší místo, kde si mohli pohodlně sednout vedle sebe. „To bude náš hlavní stan,“ řekla Jajka, „a náčelníci budou sídlit tady. Vy ostatní běžte na lov.“ „Musíme taky vymyslet naši tajnou abecedu,“ řekla Verunka, „každý indiánský kmen ji musí mít.“ „Samozřejmě,“ řekla ihned Jajka, aby to nevypadalo, že takovou základní věc druhý náčelník neví. „Co je to tajná abeceda?“ zatahal Kuba Puklíka za rukáv. „Taková… no taková tajná věc,“ řekl Puklík, který neměl nejmenší tušení, co to je. „To je abeceda, kterou si budeme psát, aby nám nerozuměl nepřítel,“ vysvětlovala Verunka. Rozdala všem nějaké papírky, na kterých byla jakási písmenka. Puklík neuměl číst ani psát, tak jen na vše s obdivem hleděl. Hlavou se mu honily myšlenky, jak je Verunka chytrá a jak je dobře, že je náčelník ona a ne on. „A nezapomeňte! Naše skrýš je tajná a nepřítel ji nesmí objevit,“ šeptala nahlas Verunka. „Musíte udržet indiánské tajemství! Hlavně ty, Puklíku, už jednou jsi naše tajemství prozradil. Tak běžte na lov.“

Informace o knize

Autor: Lukáš Krejčík
Počet stran: 105
Vazba: A5, měkká lepená
ISBN: 978-80-7550-046-5
Rok vydání: 2017