Karit - Střetnutí

Danael Bel

Cena knihy je 377 Kč, poštovné a balné po ČR je již v ceně.

O knize

Strhující vyprávění s výraznými fantazijními motivy nechá čtenáře bez dechu sledovat životní pouť Hala, jeho nejbližších a celé země v mytických dobách, kdy osudy říší závisely na činech hrdinů. Autorovi se zdařilo přesvědčivě a barvitě vylíčit vnější i vnitřní život četných postav i dobovou atmosféru, takže se nemohl vyhnout ani drastickým scénám bitev a poprav. Tyto scény jsou však bohatě vyváženy mnohem větším počtem výjevů, jež pohladí čtenáře na duši.
(M.Žák-editor)

13000 let po katastrofě apokalyptických rozměrů žijí lidé ve zcela odlišném světě, než na jaký byli zvyklí jejich předkové v dávné minulosti.
Prostřednictvím vyprávění se čtenář ocitne v době připomínající raný středověk.
Ohniskem příběhu je Latinie, nepodmaněná země na jihu Europy. Po jejím připojení ke své říši lační panovník mocné Nordie. Pouze v Latinii, v Údolí dešťů, se nachází poslední naleziště vzácného karitu. Seveřanský král, Arwed Lachland, věří tomu, že právě karit, spolu s odhalením jeho tajemství, je klíčem k vybudování neporazitelné říše. V cestě za jeho snem mu však stojí Soren Clellander, vládce Latinie se svým dosud nikdy neporaženým vojskem a jeho podivuhodný, výjimečnými schopnostmi obdařený služebník, Hal. Sorenovi psi. Tak jsou Hal a jeho „němý“ bratr svým okolím pro svoji věrnost a neúplatnost nazýváni.
Tajemným příběhem směřujícím k nevyhnutelnému válečnému konfliktu mezi Nordií a Latiní se prolíná nerozlučné přátelství člověka a zvířete. Děj naplněný mnoha dobrodružstvími a nečekanými zvraty, provede čtenáře přírodou hor zmrzlého severu, prostředím paláců měst, kde stane se svědkem politických intrik, plánování zrady i černé magie. S hrdiny příběhu se ocitne v zeleném pekle afrického pralesa. Společně prožijí lásku i nenávist, ocení statečnost a věrnost, pozná zklamání z podlé zrady a podvolí se neodvratnému osudu.
Kdo nakonec vyjde z boje jako vítěz a kdo zůstane poražený, to se čtenář dozví po přečtení této napínavé knihy.

Ukázka z knihy

Pro Hala měl král připravený jediný úkol. S pomocí Xhanhovy mapy a Velké knihy měl objevit naleziště měsíčních kamenů. Pokud byly mistrovy nákresy přesné, pak to neměl být velký problém. Jezero Saha bylo největší sladkovodní plochou celé Afriky. Cesta k němu lodí, přes Střední moře a dále pak po souši a přes prales, byla dlouhá téměř tři tisíce kilometrů. Hal se však rozhodl, že na obchodní lodi propluje Šípovým průlivem do Západního oceánu a tudy se poplaví dál podél pobřeží Afriky až ke břehům Lygu. Touto oklikou se trasa jeho cesty prodloužila na pět tisíc kilometrů. Aby se však sám a bez průvodce vydal přes neznámou džungli, toho se neodvážil. S sebou se rozhodl vzít oba své nejlepší koně, Toroka a Zyg. Přeprava se mu tak sice o dost prodražila, ale byl si jistý, že je to správné rozhodnutí. Koně mu rozhodně nebudou na obtíž. Při zdolávání posledního úseku cesty po souši mohl obě zvířata pravidelně střídat a rovněž zátěž zavazadel, jídla, pití a ostatních zásob na ně mohl lépe rovnoměrně rozložit. Krátce také zvažoval možnost vzít s sebou i Lunu, aby si na něj ještě více přivykla a upevnili tak vzájemné pouto, které mezi nimi vznikalo. Nakonec uznal, že je příliš malá na to, aby podobnou cestu absolvovala, a ponechal ji v opatrování u Nell. Věděl, že u ní bude mít tu nejlepší péči. Pobytu v Lygu chtěl využít i k vyřízení dávného nesplaceného dluhu. O tomto úmyslu však jeho pán neměl ani ponětí. Svěřil se s ním pouze bratrovi. Teď si však ještě užíval posledních volných dní, které věnoval sobě a Nell. Denně podnikali ve společnosti Luny dlouhé výlety pěšky či na koních. Několikrát přespali i pod širým nebem, venku nebo pod stanem. Spolu vzpomínali na společné putování za objevením tajemství věčné karitové oceli, ukrytém daleko na severu, uprostřed hor v kamenném městě. Před oběma mladými lidmi padly veškeré poslední zábrany, které jim dříve bránily naplno vyjádřit své city. Ani dnes však nespěchali s tím, aby vzájemnou lásku zpečetili i tělesným spojením. Hal si byl téměř jistý, že by ho Nell neodmítla, neodvážil se však na ni v tomto ohledu naléhat. Ač se již dávno po tělesné stránce stala ženou, stále byla příliš mladá. Toužil po ní celou svou bytostí, ale chtěl počkat na okamžik, až ona sama dá první impuls k dovršení jejich vztahu. Nepřál si, aby cokoliv vlastní nedočkavostí uspěchal a pokazil. Věřil, že o to krásnější a výjimečnější chvíle to bude, až k ní dojde. Rovněž Luna si na svého nového pána zvykala až neuvěřitelně rychle a snadno. Často ji Hal krmil přímo z ruky, mazlil se s ní a dokonce s ním i občas spala v jeho posteli. Provázela ho doslova na každém kroku. Rostla jako z vody a už vážila dobrých dvacet pět kilo. Před dvěma týdny už však i pro ni skončilo období nekonečných her a Hal pomalu započal s výcvikem její poslušnosti. Činil tak však opatrně a s citem, aby tygřici neunavil a aby povely plnila formou her a s radostí. Často ji chválil a odměňoval každý správně provedený úkon nějakou dobrotou. Nebylo dne, aby si oba mladí lidé při takto společně strávených dnech nevzpomněli na Taru. Luna jim ji často svým chováním i připomínala. Pouze měla o něco světlejší srst. V čem byl ale největší rozdíl, to byla její touha lovit. Už v takto mladém věku nebyl den, aby neulovila nějakou myš, veverku či mladého zajíce. Nejdříve se jim s úlovkem vždy hrdě pochlubila, aby jej potom pochopitelně sama spořádala. „Je to neuvěřitelné, jaká je to lovkyně,“ podivoval se Hal. „V tomhle je úplně jiná než Tara. Co jen jsem se načekal, než ta ulovila svou první kořist. Proti Luně byla čtyřnásobně veliká, když ulovila první divoké prase. Potom však už vše probíhalo tak, jak bylo třeba. To Lunu spíše abych krotil.“ Poslední den před jeho odjezdem do Afriky se procházeli v cedrovém lese asi patnáct kilometrů západně od Zargu. Luna jako by tušila, že pán nadlouho odjede. Poslouchala na slovo a pro dnešek si dokonce odpustila i obvyklé rozpustilé dovádění. Zamlklá Nell kráčela mlčky vedle Hala a on se ji nepokoušel vyrušovat. Znal ji natolik dobře, aby věděl, že se sama potřebuje vyrovnat se svým smutkem z dlouhého odloučení. Ani on se s novou skutečností nesmiřoval snadno. Od návratu z kamenného města dosud nepodnikl tak dlouhou cestu. Oba mladí lidé se drželi vzájemně za ruce a prostřednictvím jejich dotyků vnímali jeden druhého. „Je to podivné,“ přerušila dívka nečekaně mlčení. „Co máš na mysli?“ zeptal se jí. „Za celý měsíc jsem jen jedinkrát spatřila královnu. Jako by ji ani nezajímal králův zdravotní stav. Dokonce mám pocit, že snad ani o jeho nemoci nemá ponětí.“ „To těžko. Určitě to ví,“ odpověděl. „Já ji, na rozdíl od tebe, neviděl vůbec.“ „Pokud je tomu tak, jak mi tedy vysvětlíš, že nechce být svému muži v posledních měsících jeho života co nejčastěji na blízku?“ otázala se ho. „Myslím si, že Dagmer už krále nemiluje. Dávno to pozoruji,“ přemýšlel nahlas. „Dokonce mám pocit... No nic.“ „Jaký pocit? Pověz mi to, prosím, miláčku.“ Pohlédla mu do očí. „Mám takové podivné tušení... prostě... královna se chová moc podivně. Nedivil bych se, kdyby právě i ona měla svůj podíl na králově nemoci i na všech jeho zdravotních potížích, které měl dříve.“ „Hmm... Máš podobné myšlenky jako já,“ odvětila. „Nell! Co máš na srdci? Vidím, že mi chceš něco říct, ale stále se zdráháš.“ „A jak jsi na to přišel, lásko?“ zeptala se ho nevinně. „Sama víš, že to poznám. Zvláště tebe mám přečtenou jako knihu.“ Usmál se. „Já vím... Před tebou člověk jen těžko ukryje myšlenky. Občas mě s Treynem až trochu děsíte. Ale přece jen... Neměli byste si být tak jistí tím, že víte všechno i o ženách a dokonale jim porozumíte. Sama jsem se na sobě přesvědčila, že to není zdaleka pravda.“ „Tak jsem to nemyslel. Víš přece, že bych se nikdy nepokusil...“ omlouval se hned. „Nemusíš se mi omlouvat,“ zarazila ho. „Ani já jsem to nemyslela tak, jak sis to vyložil. Dobře vím, že svého daru ani jeden nezneužíváte. Sama před tebou nechci mít žádné tajnosti, ale... také nechci nikomu ublížit.“ „Já... opravdu ti ale nerozumím. Komu nechceš ublížit?“ nechápal stále. „Královně,“ odhodlala se konečně ke stručné odpovědi. „Ale čím? Jak bys jí mohla uškodit?“ „Přece... nepodloženým obviněním,“ odpověděla. „Ty jsi přece nikdy nikoho neobvinila! Nedovedu si to ani...“ „Ale mohla bych... Kdybych ti řekla, co si myslím,“ přerušila ho. „Jenomže... to je přece něco úplně jiného. My si přece můžeme říkat všechno. Nemusíš se bát, že bys tím někomu ublížila.“ „Tedy dobře...“ odhodlala se konečně po chvíli přemýšlení. „Vysvětlím to. Sám říkáš, že jsi královnu už dlouho neviděl.“ „To je pravda,“ souhlasil. „No... a nejsi sám,“ dodala. „Už celý královský dvůr si toho všiml. Královna dokonce poslala pryč všechny své služebné. Jenom Hagear jí dělá společnost. Stále je buď v Lygui, nebo je zde v paláci zavřená ve svých komnatách. Mně se však předevčírem přece jen náhodou podařilo ji zahlédnout.“ Na chvíli se odmlčela. „Ano? A co se...?“ Nedokončil otázku, protože pokračovala. „Já... mám ten pocit... myslím si, že královna má v současné době velmi dobrý důvod k tomu, aby se ukrývala před lidmi.“ Hleděl na ni stále nechápavě. „Nell, lásko, nezlob se, ale stále tomu nerozu...“ Konečně mu všechno došlo. „Ale ne...!“ Pohlédl jí do očí. „Ano...“ odpověděla potichu a sklopila hlavu.

Informace o knize

Autor: Danael Bel
Počet stran: 318
Vazba: pevná šitá A5
ISBN: 978-80-7550-087-8
Rok vydání: 2019