Karit - Královi psi

Danael Bel

Cena knihy je 377 Kč, poštovné a balné po ČR je již v ceně.

O knize

Strhující vyprávění s výraznými fantazijními motivy nechá čtenáře bez dechu sledovat životní pouť Hala, jeho nejbližších a celé země v mytických dobách, kdy osudy říší závisely na činech hrdinů. Autorovi se zdařilo přesvědčivě a barvitě vylíčit vnější i vnitřní život četných postav i dobovou atmosféru, takže se nemohl vyhnout ani drastickým scénám bitev a poprav. Tyto scény jsou však bohatě vyváženy mnohem větším počtem výjevů, jež pohladí čtenáře na duši.
(M.Žák-editor)

13000 let po katastrofě apokalyptických rozměrů žijí lidé ve zcela odlišném světě, než na jaký byli zvyklí jejich předkové v dávné minulosti.
Prostřednictvím vyprávění se čtenář ocitne v době připomínající raný středověk.
Ohniskem příběhu je Latinie, nepodmaněná země na jihu Europy. Po jejím připojení ke své říši lační panovník mocné Nordie. Pouze v Latinii, v Údolí dešťů, se nachází poslední naleziště vzácného karitu. Seveřanský král, Arwed Lachland, věří tomu, že právě karit, spolu s odhalením jeho tajemství, je klíčem k vybudování neporazitelné říše. V cestě za jeho snem mu však stojí Soren Clellander, vládce Latinie se svým dosud nikdy neporaženým vojskem a jeho podivuhodný, výjimečnými schopnostmi obdařený služebník, Hal. Sorenovi psi. Tak jsou Hal a jeho „němý“ bratr svým okolím pro svoji věrnost a neúplatnost nazýváni.
Tajemným příběhem směřujícím k nevyhnutelnému válečnému konfliktu mezi Nordií a Latiní se prolíná nerozlučné přátelství člověka a zvířete. Děj naplněný mnoha dobrodružstvími a nečekanými zvraty, provede čtenáře přírodou hor zmrzlého severu, prostředím paláců měst, kde stane se svědkem politických intrik, plánování zrady i černé magie. S hrdiny příběhu se ocitne v zeleném pekle afrického pralesa. Společně prožijí lásku i nenávist, ocení statečnost a věrnost, pozná zklamání z podlé zrady a podvolí se neodvratnému osudu.
Kdo nakonec vyjde z boje jako vítěz a kdo zůstane poražený, to se čtenář dozví po přečtení této napínavé knihy.

Ukázka z knihy

Hal pochopil, že se už nesmí zdržovat. Vydá se na cestu hned zítra ráno. Teď si však nutně potřeboval odpočinout. Duchovní spojení s Treynem na vzdálenost mnoha set kilometrů jej nesmírně vyčerpalo. Kromě snídaně celý den neměl nic v ústech. Potřeboval se na cestu vydatně najíst a pořádně se vyspat. Pomalu se posadil na posteli a přemýšlel. Kdo…? A jak se jen dostal k Sorenovi tak blízko, že jeho magie je tak účinná? Jak je možné, že jsem sám nic nepoznal? Dokonce i Treyn, který se od krále nehne na krok, odhalil temné síly tak pozdě. Co je to za člověka a jakou mocí disponuje, že svou identitu dokáže tak dobře skrývat? Anebo… má opravdu v paláci komplice?
Věděl, že duchovní síly je možné přenášet i pomocí jiného vhodného prostředníka, který je však ochoten dobrovolně se k tomu propůjčit. Jistě to ví i neznámý čaroděj a možná že na krále působí právě tímto způsobem. Určitě je to velmi schopný protivník, když ani Treyn nedokáže sám jeho moci odolat.
Vstal a pomalu došel k oknu. Otevřel dokořán obě okenice a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Snad Tara něco ulovila a pořádně se nasytila. Znovu na ni musel myslet. Slunce se blížilo k horizontu a rudě ozářilo celý obzor. Ještě musím počkat, než padne úplná tma. Hned potom ji přivolám.
Přivřel okenice, obul se a vyšel ze dveří pokoje. Pomalu sešel do lokálu, usadil se na svém místě a čekal na obsluhu. Večeře byla chutná, nepocítil však po jídle takové uspokojení jako obvykle. Přesto si poručil ještě velký zeleninový salát. Stále se cítil velmi slabý. Věděl, že po úsilí a vypětí, které dnes musel vynaložit, bude trvat dva až tři dny, než opět nabude své obvyklé fyzické kondice. Všiml si, že je dnes hostinský podivně zamlklý. A ani v sále nebyl ruch a hluk jako obvykle. Na opačném konci lokálu zahlédl Raffa, jak popíjí pivo s několika kumpány. Nevěnoval mu však žádnou větší pozornost. Skutečně nepamatoval, kdy se cítil tak mizerně jako dnes. V lokále se proto příliš dlouho nezdržel a jen pár minut poté, co dojedl, vstal, aby se odebral do svého pokoje.
Venku už se setmělo a okny do místnosti nahlédly první hvězdy. Vystoupal po schodech do podkroví, odemkl dveře a mírně se sklonil, aby se neuhodil o horní část veřeje. V místnosti panovala naprostá tma. Po paměti došel k oknu, pootevřel okenici a zapískal. Vtom kdesi za sebou i přes únavu a smyslovou otupělost zaslechl podivný zvuk. Mírně se naklonil a pootočil hlavu, když vtom jej zasáhla rána tupým předmětem. Byla vedená shora a přes pravé ucho se mu svezla po rameni. Na okamžik se mu podlomily nohy v kolenou. Nestačil se ještě vzpamatovat ze síly úderu a již ho uchopilo několik párů rukou, které se ho snažily strhnout k zemi. Do krve se mu vylilo množství adrenalinu. Pochopil rychle, že mu jde o život. Srdeční činnost se zrychlila. Zornice oka se rozšířila a on opět začal i v černé tmě rozpoznávat předměty kolem sebe. Volnou levou rukou vší silou udeřil jednoho z útočníků do hlavy. Pod prsty cítil, jak mu praskla lebka.
„Zabij ho, konečně!“ zaslechl. „Dělejte, do hajzlu!“
„Ale… mělo to přece vypadat jako nehoda,“ ozval se odněkud hlas. „Kašlu na to! Propíchni ho jako podsvinče!“
Muži se váleli po zemi a jen velice těžko se ve tmě orientovali. Pravým ramenem Halovi projížděla ostrá bolest a navíc mu i začínalo tuhnout. Přesto se mu podařilo vymanit se ze sevření. Mysl už mu pracovala opět naplno. Přeskočil stůl, levou rukou uchopil židli a mrštil jí směrem k útočníkům. Vtom mu pod levou lopatkou projela prudká bolest.
„Dostal jsem ho! Zapích jsem toho šmejda!“ zařval za ním kdosi chraplavě.
Vrah se však přepočítal. Kost lopatky odolala ráně nožem a vychýlila čepel tak, že se po ní svezla a šikmo prořízla kůži a sval podél páteře. Loktem levé ruky Hal srazil radujícího se útočníka, který se ještě před okamžikem ukrýval ve skříni, kde čekal na svou příležitost. Někdo odclonil zakrytou olejovou lampu, která hned osvětlila pokoj bledým světlem. Dva útočníci byli zneškodněni a bez známek života leželi v nepřirozených polohách na podlaze. Zranění, která Hal utržil, nebyla sice smrtelná, ale značně jej oslabovala. Rána po bodnutí nožem navíc silně krvácela. Zbylí muži se již opět stačili zformovat a Hala obklíčili. V jednom z nich poznal Raffa. Další dva už také dříve viděl. Seděli v lokále u stolu s Rogerem, který ho napadl v hostinci hned první den po jeho příchodu. Jenom na zarostlého, proplešatělého, šilhavého tlusťocha si nevzpomínal. Dnes si to tedy přišli s tím neznámým cizincem s maskou konečně vyřídit.
Nebylo kam uniknout. Za zády stěna a čtyři vrazi s noži v rukou se pomalu zpředu obezřetně blížili. „Dorazíme ho!“ povzbuzovali se navzájem.
Velká rána způsobená rozraženými okenicemi doprovázená třeskotem rozbitého skla vylekala útočníky. Naráz se všichni otočili k oknu. Olejová lampa spadla na zem a zhasla. Místnost rázem opět potemněla. Nikdo z vrahů nechápal, co se děje. Hal však ano a zareagoval bleskově. Jediným skokem stál u muže stojícího na okraji malé rojnice. Uchopil jej za hlavu, medvědí silou ji zvrátil dozadu a prudkým trhnutím nepříteli ve vteřině zlomil vaz.
Ještě při skoku z okenního parapetu zasáhla Tara přední tlapou Raffův krk. Pružně dopadla na zem. Zaseknuté drápy na chvíli uvázly v krku vybrané oběti. Během vteřiny je vytrhla a chlap se s otevřeným hrdlem zhroutil mrtvý k zemi. Na podlaze se tygřice nezdržela více než po dobu jediného úderu srdce a již se zakousla smrtícími čelistmi do ramene dalšího útočníka. Jenom krátce trhla hlavou a za doprovodu hlasitého zuřivého zamručení utrhla muži levou ruku i s klíční kostí. Ani se nezabývala tím, aby naříkajícího dorazila a skoncovala rychle s posledním zbývajícím nezvaným hostem.
Halovo oko si opět přivyklo na tmu. Bezoblačná obloha plná zářících hvězd nahlížejících otevřenými okenicemi do pokoje a osvětlila místnost slabým, bledým světlem.
„Taro! Taro, miláčku! Princezno moje! Zachránila jsi mi život!“ Vkleče objímal tygřici a líbal její hlavu. Tara se uklidnila z bojové extáze a spokojeně přijímala pánovy chvály.
„Musíme hned pryč, princezno.“
Tedy proto byl hostinský tak podivně zamlklý! blesklo mu hlavou. Musel o chystaném přepadení vědět. Během okamžiku však jeho zlost pominula. Uvědomil si, že hostinský lotry prozradit nemohl. Nic jiného než mlčet mu vlastně ani nezbývalo. Nebude přeci pomáhat neznámému cizinci proti vlastním. Jak by tu pak s vesničany mohl žít?
Zapálil svíci a posbíral ve spěchu své věci. Zraněné rameno mu už zcela zatuhlo. Krev vytékající z poraněných zad se mu lepila k holé kůži. Vysvlékl se a roztrhal zakrvácenou košili na několik kusů a pruhů. Nezašpiněné části látky polil vínem a levou rukou si na ránu nalil z malé skleničky tekutinu, kterou ho vybavil mistr Xhanho k zamezení vzniku infekce. Několikrát přeložil nejširší kus košile, položil jej na postel na předem připravený, dlouhý pruh látky.
Poraněným místem pak opatrně nalehl na takto vytvořený nouzový obklad. Potom zvedl volné konce pruhu nouzového obvazu a zajistil jej na prsou uzlem. Otřel zbytky krve a oblékl si suchou košili a teplý vlněný svetr. Kývl na Taru a opatrně vylezl oknem na přístřešek, odkud seskočil na zem do prachu cesty. V ráně na zádech jej při seskoku prudce zabolelo. Cítil se slabý a motala se mu hlava. Nesmím se zdržovat, jinak nikam nedojdu. Věděl hned, co musí udělat. Před sebou měl přibližně čtyři až pět kilometrů chůze. Dlouho se nerozmýšlel a vyrazil z vesnice napříč údolím zpět k lesu a k jeskyni.

Informace o knize

Autor: Danael Bel
Počet stran: 382
Vazba: pevná šitá A5
ISBN: 978-80-7550-086-1
Rok vydání: 2019