Alchymistův rok

Michaela Roubínková

Cena knihy je 297 Kč, poštovné a balné po ČR je již v ceně.

O knize

Napínavý příběh je výletem do žánru antiutopie. Jen místo mloků, opic a dalších protagonistů tohoto oblíbeného typu literatury přichází s jejich obměnou – s alchymisty, kteří řeší dilema, zda spolupracovat se světem lidí, nebo ho tyransky ovládnout. O smír se snaží zkušená alchymistka a její učednice. Obě pátrají po původci ničivých výbuchů, při nichž vznikají tajemné drúzy krystalů, jež silně znepokojují a ohrožují svět lidí. V pátrání se s nimi spojí i vrchní komisař se svým týmem lidských vyšetřovatelů. Povede jejich společné úsilí k úspěchu, či k definitivnímu střetu světa lidí se světem téměř všemocných alchymistů?

Ukázka z knihy

Život alchymistů byl nezodpovědný, často až bezohledný, proto se zdržovali sami, další osoba by tuto nezodpovědnost narušila. Nebo nepřežila. Někteří dokonce odmítali žít mezi lidmi úplně, psali pouze dalekosáhlé zápisky, někdy šifrované, jindy sotva čitelné spěchem nebo množstvím požitých chemikálií a roztoků. Laura znala jen dva alchymisty v celé historii, kteří by založili rodinu. Ostatní byli až příliš koncentrovaní na sebe a svůj cíl. Někteří se však naučili, jak správně žít v osídlených oblastech, jako Laura, věděli, kdy stačil pardon po spáleném vozu či přesunutí dvou nebo tří kusů dobytka do jednoho z astrálních světů, ať už pro tak zvané výzkumné účely či omylem, a kdy po vybuchnuvším náměstí prostě prchat. To se ale stávalo spíše mladým alchymistům v raných fázích alchymického vývoje. Tak daleko ani Lauřina paměť nesahala, přestože zažila kdeco a po Druhé válce o astrální galaxie byla kvůli svým znalostem a činnostem donucena načas zmizet. Ne, rozhodně nebyla připravena a nebyla ještě ochotna vzdát se svého bezstarostného životního stylu, ale taky nehodlala čekat na podobné příležitosti jako Markus a Gustav, aby si připustila, že i její tělo může být až příliš snadno roztříštěno. Přestože to chce daleko více úsilí než při zabití obyčejného člověka. Potřebovala učedníka – a hned první kandidát se měl dostavit zítra. Nad ránem Lauru vzbudilo klepání na dveře ložnice. Její první „Vstup… te“ se zřejmě ztratilo v přílišném mručení, neboť o pár okamžiků později se zaklepání ozvalo znova. „Vstupte,“ dala si tentokrát co nejvíce záležet na výslovnosti. Dveře se otevřely a Laura v nich jedním zalepeným okem spatřila Evitu, jak nespokojeně krčí nos a nahlíží na ni. „Madam, dole je nový vrchní inspektor a ptá se po vás,“ poznamenala po chvíli.

„Jaký inspektor?“ posadila se Laura a prohrábla si své divoké vlasy. Někteří lidé říkali, že to byla jedna ze dvou věcí, podle které se dala Laura z Esete poznat již z dálky: její krátké rozcuchané vlasy medové barvy a kabátek v divokých barvách ve vojenském střihu. Lidi ale o Lauře z Esete říkali hodně věcí a ne všem se dalo věřit. „Nový vrchní inspektor. Myslím, že říkal něco jako Sin… Sinam.“ „Sinus,“ opravila ji Laura, když si vzpomněla na zprávy, které jí před pár dny přišly od jejích zdrojů v Úřadu. „Jo, to bude ono. Je z IÚVA?“ Laura se usmála a pustila se do oblékání. Jestli má potkat nového vrchního inspektora Sinuse z místní pobočky Inspekčního úřadu pro věci alchymické, bude to za jejích podmínek na alchymické půdě a na úrovni. Byla si však jistá, že na to inspektor čeká.

Přes purpurovou košili přehodila hráškově zelený kabátek s tenkými oranžovými proužky, který střihem napodoboval kabátky inspektorů. Přesné imitace byly samozřejmě zakázány, nehledě na to, že Úřad nikdy nezveřejnil, a nebylo se čemu divit, všechny funkční prvky, které na oblečení svých zaměstnanců namontovali. Laura byla dokonce víc než deset let přesvědčená, že samotný střih sloužil specifickým obranným účelům, ale neměla možnost tuto teorii ještě testovat. Zapnula pak všechny knoflíky, porovnala si límec, ohrnula široké rukávy a pustila se do vybírání kalhot. Neváhala však dlouho, přece jen, inspektor na ni čekal. Vklouzla proto do těch zářivě oranžových a nazula si pohodlné alchymické boty. Nebyla to zrovna standardní obuv, ale byl to dar, který Laura dostala od jednoho ze svých přátel. Boty měly pevnou podrážku, ale zevnitř byly vystlané kožešinou. Měly zvednutou špičku zahnutou nahoru a jejich povrch byl alchymicky barven, takže pod správným světlem zářily všemi barvami duhy. V příšeří byly prostě zelené. Laura však měla tonikum, které rozetřela po povrchu, hned jak je dostala, a to vytvářelo světelné odlesky uměle. Takže ať v příšeří, nebo na světle, její boty se duhově leskly vždy. Inspektor Sinus trpělivě čekal v předsíni, ruce založené za zády, paty sražené k sobě, široká ramena pohodlně, avšak stabilně rozložená. Krátké upravené vlasy se mu i pod náporem laku na koncích mírně vlnily. Na tváři udržoval neutrální výraz a bedlivě si prohlížel celé rozložení místnosti a každý předmět, který se v ní nacházel. Jakmile se dostal i přes barevný slunečník s kresbou šupinatého zvířete s úzkým tělem, zaujala ho kniha, zastíněná věšákem na kabáty. Mírně natočil hlavu, aby spatřil titul, když zaslechl kočičí kroky. Odvrátil proto pohled od knihy. Přímo před ním se otevřely dveře. V nich stála menší ženská postava v tak barevném oblečení, jak už dlouho neviděl, s napodobeninou kabátu jeho kolegů a naprosto nevkusnými botami. Lehce se usmívala a prohlížela si ho pozornýma, tmavýma očima, zatímco světlé vlasy jí trčely na všechny strany. Přestože byl vrchní inspektor Sinus v Esete teprve dva týdny, o Lauře alchymistce už slyšel spoustu věcí, za dlouhá léta své praxe se ale tyto informace naučil na místě třídit na pomluvy, pověry a fakta. V tomto případě ale pochopil, že ne všechny zprávy byly úplně přehnané.

Informace o knize

Autor: Michaela Roubínková
Počet stran: 215
Vazba: měkká lepená
ISBN: 978-80-7550-027-4
Rok vydání: 2017